Satanova církev

pondělí 9. srpen 2010 12:06

Ráda bych se ve svém příspěvku vrátila ke článku pana Martina Lindovského, respektive jeho ukázce z knihy Antona Szandora LaVeye  Satanská bible a doplnila ji  tímto o některá fakta.

Kalifornská Satanova církev

a její dílčí organizace „církve“ reprezentují naprostou většinu současných satanistických organizací. Zakazují rituální obětování lidí i zvířat a odrazují své členy od účasti na jakékoliv ilegální činnosti. Protestují ovšem proti křesťanské morálce. Tu považují za pokryteckou, slabošskou a škodlivou. Vyhlašují narcistickou víru v člověka, který není spoután žádnými omezeními, žije volně a je mu vše dovoleno. Proti solidaritě staví egoismus, proti odpuštění odplatu, proti soucítění boj. Z politického hlediska mají blízko k extrémní pravici, z teologického hlediska tvoří nové specifické pojetí ďábla: Satan není pojímán jako reálně existují bytost duchového světa, ale jako symbol volnosti, pokroku a požitkářství. Za uznávanou hlavu tohoto proudu satanismu a současně za největšího satanistu 20.století je považován Anton Szandor LaVey, který se narodil v roce 1930. Když v 15 letech uprchl z domova, byl nejdříve zaměstnán v cirkusu jako pomocný krotitel šelem, pak jako pouťový hypnotizér a posléze jako hráč na parní varhany. Když se v roce 1951 oženil, přihlásil se na studium kriminalistiky v San Franciscu a současně si přivydělával jako policejní fotograf. Znechucen prý násilím, které viděl kolem sebe, začal studovat okultní vědy a ve svém domě pořádal esoterické přednášky. O Valpuržině noci roku 1966 (30.dubna / 1.května) si pak vyholil hlavu a prohlásil se za velekněze Satanovy církve.

Slávu si ovšem LaVey získal především jako autor Satanské bible (1969), která se stala okultní bestsellerem. V ní srozumitelným způsobem vykládal svoji životní filozofii – „egoteismus“. LaVey jej charakterizoval jako ideologii osvobození od pout konvence a slabošské morálky, zbožštění sebe sama, něco na hranici mezi psychoterapií a náboženstvím. Jde o ideologii extrémního narcismu: Anton LaVey ctí pouze LaVeye, jeho náboženstvím je egoismus a ukájení choutek, jeho Já je Bůh a to jediné je prý opravdu satanské. Díky LaVeyově proslulosti se Satanská církev stala nejrozšířenější satanistickou organizací na světě. Asi s pěti tisíci členy a mnohými odbočkami, tzv. slujemi („grottoes“), po všech kontinentech. Ty ovšem občas kryly zcela pochybné aktivity. Martin Lamers z holandské sluje ustanovil například počátkem sedmdesátých let v Amsterodamu systém nevěstinců a žádal státní úřady o osvobození od daní (striptérky svých podniků označoval za klášterní sestry a jejich masturbaci za realizaci symbolického spojení se Šejanem). Spor s holandskou vládou nakonec prohrál, ale přesto Lamers považoval Holandsko za satanistický ostrůvek v moři útlaku ostatní Evropy a prohlašoval, že „existují skupiny, které by chtěly být součástí Církve, ale nemají odvahu se k nám přidat, protože mají strach“.

To možná platilo o Belgii, kde dosud nebyly zrušeny středověké zákony o čarodějnictví, ale rozhodně to neplatilo pro Českou republiku. Zde se již několik let hlásí k LaVeyově Satanské církvi kapelník skupiny Root Jiří Valtr (alias Big Boss) a jeho obdivovatelé. Samozřejmě, jsou to vesměs lidé s narušeným sebevědomím, kteří bývají přitahováni satanismem a zvláště u nezralých lidí lze očekávat, že podlehnou lákavé představě, že agresivní vzpourou překonají pocit vlastní bezvýznamnosti. Na rozdíl od LaVeye však Jiří Valtr o historickém křesťanství neví skoro nic a svými zmatenými představami o Ježíšovi připomíná spíše aktivisty Pionýra padesátých let. V polovině osmdesátých let již Satanská církev přesáhla zenit své slávy. LaVey přestal vycházet ze svého domu, trpěl extrémní osamělostí a za dlouhých nocí hrával na klavír polyuretanovým figurínám. V roce 1985 byla v Connecticut založena poslední velká skupina, která se hlásila k LaVeyově odkazu – Církev satanského sjednocení Paula Valentina. Valentinova skupina, která měla v době svého vrcholu přes tisíc členů na celém světě, zahrnovala sexualitu do svého rituálu „pokud odpovídá zákonu o povoleném věku“. Valentine sice velmi důrazně odsuzoval zneužívání dětí, ale bez jakéhokoliv studu připouštěl, že jedním z důvodů, proč založil svou organizaci satanistické víry, byl pocit moci, kterého se mu tím dostalo.

SATANISMUS JAKO ANTIKULTURA

Třetí proud satanismu, v našich podmínkách zdaleka nejpočetnější, zahrnuje jedince a skupiny, jimž z celé jejich satanistické charakteristiky zůstalo pouhé slůvko „anti“. Zatímco náboženští satanisté v satana věří a antimorální satanisté často nevěří, antikulturní satanisté o satanovi často ani příliš neuvažují. Jsou to většinou osamělí mladí lidé, kteří žijí na okraji společnosti, v lepším případě se účastní na tvorbě nové kultury, která zavrhuje tradiční hodnoty krásy, dobra a života. Někdy se sdružují, ale nevytvářejí pevnější organizace, někdy žijí samotářsky. Vždy ale vyznávají svoji vlastní verzi satanismu, jehož rituály si tvoří na základě četby o tomto tematu. Často je jejich způsob života spojen s užíváním drog, zvláště halucinogenů, a s fanatickou oddaností rockové hudbě.

Zejména posledních dvacet let zaznamenalo explozi zájmu o skupiny tzv. heavy metalu, jejichž symbolika i tvorba propagují démonická témata smrti, zatracení a násilí. Rockové festivaly pod širým nebem skupin Black Sabath, Iron Maiden, AC/DC či KISS mnohdy připomínají pohanské sabaty a jejich účastníci vystupují v oblečeních jako při náboženských slavnostech. Od známého koncertu skupiny Rolling Stones v Altamont v roce 1969 jsou zaznamenávány na takovýchto setkáních i vraždy. Lidé hlásící se k tomuto proudu satanismu vnímají současnou západní civilizaci jako křesťanskou a s odmítáním této civilizace nacházejí svojí identitu v nenávisti vůči křesťanství. Někdy jde o lidi upřímně toužící po dobru a lásce (a křesťanství si ztotožňují s náboženskou nesnášenlivostí), občas ovšem podléhající komerční manipulaci nejrůznějšího druhu. Pod vlivem satanistických písní mohou pak i mimo vzrušenou atmosféru veřejných koncertů páchat tragické činy (například masový vrah R.Ramíréz v roce 1985 v jižní Kalifornii nacházel inspiraci pro mnohonásobné noční krvavé orgie v písni skupiny AC/DC Night Prowler – Noční tulák). Nicméně i u tohoto proudu satanismu je třeba přijímat širší souvislosti. Steven Hurd obžalovaný v USA v roce 1970 z rituální vraždy a kanibalismu či Francisco Fuster odsouzený na 165 let vězení v roce 1984 za pohlavní týrání a zneužívání dětí a mnozí další jsou jen logickým vyústěním zásad hlásaných samotným LaVeyem – Satan znamená ukájení choutek, nikoliv odříkání, Satan znamená všechny hříchy, které vedou k fyzickému, mentálnímu nebo emočnímu uspokojení.

Satanismus má mocnou destruktivní potenci a odlišnost jednotlivých případů je často pouze v tom, že jednou je to deviantní motivace, která vede k deviantnímu chování, jindy je to deviantní chování, které vyvolává deviantní motivaci. Tisíce mladých lidí nosí trička vyzdobená obrácenými pětiúhelníky, sprejem nastříkané satanistické symboly a hesla jsou dnes běžně k vidění na náhrobních kamenech opuštěných hřbitovů i na stěnách učilišť mládeže. Ďábel – pokud existuje – má nepochybně zájem na kulturním úpadku, satanistickém módním stylu a démonických rockových skupinách. Ale ruku na srdce, myslím si, že více než vřeštícími adolescenty skandujícími na rockových koncertech jeho jméno, musí být nadšen jadernými zbraněmi, koncentračními tábory a hroutící se ekologií. Ale tato oblast představující samo centrum satanova panství ve světě, už nespadá pod religionistické heslo „satanismus“.

Zdroj : http://www.hagioterapie.cz/?p=87

 

Světlana Glaserová

Světlana Glaserová

Světlana Glaserová

Chci nazývat věci pravými jmény, bez ohledu na to, jakými jmény sama budu nazývána!

Jsem trochu výtvarnice, trochu animátorka, trochu scénáristka. Jsem žena svého muže, matka 4 dětí a babička 5 vnoučat. Ráda bych psala o všem možném i nemožném... Zatím to ovšem vypadá, že víc o tom nemožném!

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora