Kdy v dějinách lidstva, bylo „rozumné“ mít děti?

čtvrtek 5. srpen 2010 09:27

Když se nad touto otázkou zamyslím a vezmu v potaz bouřlivou historii plnou válek, epidemií smrtelných chorob a živelných katastrof. Tak bych řekla, že vlastně nikdy! Kdyby lidé uvažovali o svém potomstvu, pouze z hlediska zdravého rozumu, lidstvo by již dávno vymřelo.

Vzpomínám si, jak se má maminka zděsila, když jsem jí s tříměsíčním miminkem v náručí oznámila, že čekám další dítě! Psal se tehdy rok 1978 a my bydleli i s mojí matkou a manželem v bytě o ploše 52m. !

Máma byla z té situace dost nešťastná (ani se jí nedivím) a snažila se mě přemluvit, abych raději podstoupila interrupci, než přivádět na svět děti, do „takové“ doby a takto bezútěšných podmínek!

Tak jsem se tenkrát zamyslela, do jaké doby, vlastně přiváděla děti na svět ona sama? Dva moji nejstarší sourozenci, se narodili krátce před válkou a sestra o 10 let starší než já, těsně po válce. Byla snad tehdy, doba příznivější pro rozmnožování? Dědeček byl v padesátých letech v kriminále, tatínka z důvodu, že byl dědeček v kriminále, nechtěli nikde zaměstnat, až nakonec skončil v dolech na Kladně. Později v invalidním důchodu a máma, ač měla ekonomku, tak živila v podstatě sama rodinu, prací v kuchyni…

Sedmdesátá léta normalizace, do které jsem přiváděla na svět děti já, byla proti tomu všemu, z mého pohledu, procházka růžovým sadem! Pravda, bolševik znepříjemňoval mladým lidem život, jak jen mohl! Dosáhnout na vlastní bydlení, se rovnalo výhře ve Sportce. Do ciziny se mohlo bez devizového příslibu , jezdit jen do Bulharska , Rumunska, Polska, NDR…Ale to jistě nemusím nikomu vykládat…Čo bolo, to bolo! Nicméně, jsme stále věřili ve světlé zítřky a denně se dívali ven z okna a když bylo krásně, říkali jsme : „Dneska by to šlo!“ (podle tehdy velmi populárního vtipu o Pepíčkovi, který stojí u okna a říká: „Dneska by to šlo!“ A maminka se ho ptá, co by šlo? A Pepíček odpoví:“Tatínek říkal, že jednoho krásného dne půjdou komunisti do prdele…tak dneska by to šlo!“)…Ano doba byla sice zlá, ale nikoli beznadějná!

A ten krásný den přišel a stalo se, jak si Pepíček přál a čemu věřil…Ale i tato doba, nám přinesla problémy zase jiného charakteru. Zvůle bolševiků, nahradila zvůle jiných korytnáků, kteří se nezřídka právě z těch bolševiků rekrutovali…K tomu se přidalo díky otevřenosti hranic, zvýšení zločinnosti všeobecně… Ale život běží dál a myslím si, že přes všechna negativa, převažují v této době pozitiva.

Celková životní úroveň i kupní síla občanů je vyšší. Na dovolenou, si můžete jet, kam se vám zlíbí (když na to máte) a hlavně můžete o tom všem i napsat a nemusíte trnout, že kvůli psanému slovu, strávíte zbytek života za mřížemi…

Bydlení pro mladé rodiny je dostupnější. Což vidím i na příkladu svých dnes již dospělých dcer, které se dokázaly osamostatnit hned po maturitě a svou prací zajišťují slušnou úroveň žití pro další generaci. Čili pro moje vnoučata…A v žádném případě, si nedovedu představit, že bych své dceři doporučila interrupci, ačkoli ta starší, má děti 3.  A mladší, která děti ze zdravotních důvodů, mít nemůže, si vzala do vlastní péče dvě cizí děti. (Říkáme jim naše národnostní menšina)… A jsem ráda, že je všechny mám a že moje holky neřeší, že nejedou na drahou dovolenou k moři každý rok, ale třeba jen každý druhý, nebo třetí. Ono je na Šumavě taky hezky a že děti nemusí být oblečeny zrovna od Adidase…

Takže fňukání nad možností, či nemožností, dopřát si potomka, je podle mého názoru pouze otázka priorit. A naší prioritou je holt velká rodina, která drží pohromadě a jsem moc ráda, že jsem stejný pohled na svět předala i svým dětem!  Už se moc těším, až si i moji mladší synové (18 a 20), najdou partnerky a ta naše velká parta, se rozroste o další drobotinu!

MALY-.jpg

A každý může zvážit sám, zda preferuje totoDETI.jpg

Nebo totoUntitled-1.jpg

Světlana Glaserová

Světlana Glaserová

Světlana Glaserová

Chci nazývat věci pravými jmény, bez ohledu na to, jakými jmény sama budu nazývána!

Jsem trochu výtvarnice, trochu animátorka, trochu scénáristka. Jsem žena svého muže, matka 4 dětí a babička 5 vnoučat. Ráda bych psala o všem možném i nemožném... Zatím to ovšem vypadá, že víc o tom nemožném!

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora